Zažeňte chmury kváskovým chlebem

Ženská práce se stále dokola opakuje. Co se uvaří, to se sní. Co se vypere, to se zase ušpiní. Hotovo nemáte nikdy, pracujete celý den a není to vidět. Proto ženy trápí chmury nejen v kuchyni. Toto trpění jsem s dovolením nazvala vařící deprese, i když to s pravými depresemi nemá nic společného.

Osobně jsem vařícími depresemi trpěla dost dlouho a občas se dostavují i nyní, ale už vím jak na ně. Na potvory jedny. Já se z nich jednoduše vyvařím a vypeču. S radostí a uznáním své práce. Vytvořením něčeho, co mi dělá radost a prostor je zde nekonečný. Mě dělá radost péct kváskový chléb, takový, jaký byl dřív běžný. Normální žitný chleba. Jenže dnes je jiná doba.

Doba kvantity ale nekvality. Kdy jsme sedli na lep lacinému nekvalitnímu množství věcí či potravin. Hlavně, že to je levné. Milujeme akce 2+1 zdarma, i když tu jednu zdarma nepotřebujeme. Za tři nekvalitní produkty zaplatíme jako za dva kvalitní. Přesto akce vítězí. Místo mozku rozhodl žaludek či chtíč, mít toho víc.

Někde nám to zatím prochází, ale nekvalita se postupně objeví všude. V oblasti potravin a stravy vůbec si však naše „šetření na špatném místě“ vybírá svou krutou daň již nyní.   Nejen v počtu narůstajících alergií a nemocí, ale také v nastavení celé společnosti. Platíme svým zdravím, trpíme stresem, nedostává se nám pohoda a klid. Stále podvědomě chceme víc, neboť jsme potřebami obklopeni z reklam.

Nelze to již přehlédnout, nacpané ordinace jsou tím bohužel důkazem. 

Jsme více nemocní, bez nálady, rozmrzelí a přetížení. Bolí nás hlava, drnčí mozek, tlačí břicho a trpíme zácpou či průjmy, které jsme přijali jako součást civilizovaného života. Možná se ptáte, jak v tomto rozpoložení máme ještě radostně vařit, vždyť jsme unavení, tak chceme jen rychle něco sníst a jít spát, odpočívat. …

Jenže ono rychle něco sníst je stejné, jako když natankujete špatný benzín. Auto to prostě dá najevo slabým výkonem, ale co my?

Jenže člověk někdy vydrží víc než je zdravé a prospěšné a jede na dluh, který musí někdy splatit. Pozorujete-li na sobě výše uvedené příznaky, je čas na změnu. Je čas na radost z kvalitního přísunu energie. Radost ani zdraví z laciné chemické či naopak z předražené instantní stravy nezískáme.

Co je pro nás dnes kvalitní, bylo dříve běžné. Ve stravě nám dnes chybí základní potraviny.

Pojďme znovu objevit kváskový chléb, mléko bez homogenizace a jiných zásahů, potraviny bez GMO, bez éček, bez nadměrného množství cukru.

Kde se vzalo takové množství sušenek, sladkostí, brambůrků, nafouklých a instantních potravin?

Doplňte si sami, bez čeho jsme se dříve obešli a co nyní považujeme za nezbytné. Díky našim potřebám zjednodušit některé procesy v kuchyni jsme si to pěkně zkomplikovali v našem těle. Každý proces, který nám ušetří práci, udělal před námi někdo jiný. A za to musíme zaplatit. Instantní kaši někdo předem složitě zpracoval, abychom to měli rychle připravené. Jenže každá technologická úprava s sebou však nese také úbytek nutričních látek, které se pak výrobce snaží opětovně do pokrmu dodat. Výsledek se však od původního složení liší.  Nemusíme mít extra vzdělání na to, abychom pochopili, že například instantní kaše nechutnají stejně jako ty vařené z celých zrn. Něco je jinak, není to stejné a není to jedno, zda jíte kaši či polévku instantní nebo tu poctivou.

Pojďme se teď pomalu vydat cestou kvality na našem vlastním stole. Uvařte radostně svou opravdovou kaši, opravdový oběd bez použití polotovarů. A můžete se vydat i dál do hlubin vaší vařící a pečící duše. Každý takovou duši má.

Já jsem našla svůj radostný svět v obyčejném pečení kváskového chleba. Je to můj rituál, stálá spolupráce a pečování o kvásek, o těsto, o utěrku do které balím voňavý chléb.

Ještě nedávno jsem měla potřebu přepočítávat svůj chléb na peníze a dokazovat si, kolik ušetřím peněz, když si svůj chléb peču sama. Jo je to docela zajímavá suma, zvláště když jsme 4 členná rodina a z toho dva dospívající mladíci. To by nás týdenní spotřeba chleba v bio kvalitě stála kolem 500,-Kč. A to už se vyplatí že, dobré skóre.

Klidně můžete začít vařit či péct z úsporných důvodů, ale nesmí vás to omezovat a trápit a svazovat. Naopak. Pokochejte se každým svým uvařeným výsledkem a naučte se z toho mít radost.

Já jsem se postupně k té pravé radosti propekla a provařila. Čas strávený v kuchyni nevnímám jako ztrátu, ale jako investici do zdraví, do dobrého pocitu. Stala se z toho určitá forma relaxace s dobrým a chutným výsledkem.

Víte, že se u vaření dá i tančit a zpívat? Takový kuchyňský blues zvládne každý i bez tanečních. Takže tančete, zpívejte, vařte a pečte, protože ta ženská práce vidět je. Za každou dobře postavenou zdí, totiž stojí mnoho dobře upečených chlebů, uvařených obědů a také lásky, kterou do toho všeho vložíte.

A jestli si nedokážete představit, že by to mohlo fungovat i u vás. Ráda vás naučím, jak se s láskou dělá Pestrá strava.

Těším se na vás.

Martina

Recept na celožitný kváskový chléb :

žitný kvásek, voda, sůl, kmín.
Kvásek je opravdu jen mouka a voda, krmená 3–5 dní a nebo již založená kultura, kterou vám někdo dá, nebo si ji koupíte a jen moukou a vodou živíte dál.

Osobně již dnes nic moc nevážím, prostě smíchám celozrnnou žitnou mouku s vodou, přidám kvásek a nechám přes noc kvasit.

Na cca 1,5kg mouky dávám 2 litry vody a vzešlý kvásek. Výsledek jsou 3 chleby ve formě na biskupský chleba. 

 Ráno vše promíchám, osolím, okmínuji, přidám chlebovou mouku žitnou a nejprve za pomocí silikonové obracečky promíchám a překládám těsto na pomoučněném válu a pak ručně dotvaruji řidší bochánek, nesmí se však lepit.

Ten dám do formy s nepřilnavým povrchem, který ještě trochu vymažu olejem případně ghí a nechám ještě další hodinu odpočívat. Než ho vložím do trouby, potřu povrch vodou. 

Pečení:

Předehřeji troubu na 250°C, vložím chléb a snížím na 200°C, ponechám 10–15 minut, pak snížím na 180°C a peču dalších 45 minut, celkem je tedy chléb upečený cca za hodinu. 

Po vyjmutí chléb opět potřu vodou a nechám pomalu chladnout ve vlhké utěrce.  Nejlepší je chléb druhý až třetí den, pak je potřeba ho uchovávat v látkovém sáčku aby nevysychal. Chléb nikdy nedávejte do igelitu, zplesnivěl by vám.