Špatné stravovací návyky nevyběháte
Ve své praxi zdravotní sestry a nutriční terapeutky zažívám často rozporuplné a neuvěřitelné situace. Tentokrát myslím nadměrnou hmotnost dětí, jejichž rodiče si nejsou schopni tuto skutečnost přiznat a dlouhodobě tento stav přehlížejí.
Mé dokonalé dítě přece nemá problém. Není tlustý, říká maminka, která sama má BMI jak tipuji minimálně kolem 30. Tak má trochu faldíky, ale on z toho vyroste, on to vyběhá.
Jenže opak je pravdou. Nevyběhá a jen tak z toho nevyroste.
Věřte, že 10 leté dítě, které při výšce 130 cm váží 60 a více kil to skutečně nevyběhá, stejně jako 3 letý 30 kilový cvalík. Ano, i takové děti považují jejich rodiče za roztomile buclaté. Jenže tato „buclatost“ není ani trochu roztomilá a rozhodně se nevyběhá ani z ní děti nevyrostou. Mají totiž špatné stravovací a pohybové návyky. A návyky se samotným růstem a tzv. „běháním“ nemění. Návyk musíte nahradit jiným návykem. Nehledě na to, že běhání je při této hmotnosti hotovou pohromou pro klouby.
Návyky? Zlozvyky?
Sám o sobě zdravý ani nezdravý návyk nevznikne. Návyky si tvoříme sami.
Jíte-li k snídani pečivo, ke svačině pečivo a máte-li často studené večeře, pak se vaše strava skládá většinou z nepovedené, ale běžné kombinace koláčů, chleba, šunky a sýrů. Občas zazáří paštika nebo rybičková pomazánka s tvarohem. Střídáte chleba, housky, tousty, bagety a možná se snažíte alespoň o jejich celozrnnou variantu.
Je to tak?
Pokud ano, tak věřte, že na tomto jídelníčku, který je mimochodem ta nejdražší varianta stravování, dlouho zdraví a v pohodě nebudete. Ani vy, jako dospěláci, natož vaše dítě, které potřebuje ke správnému růstu širší spektrum živin. Jednotvárná strava si dříve nebo později vybere svou daň. Ale já strašit nechci, nejsem lékař ani právník.
Já vám nabízím řešení. Mohu vás to naučit jinak.
Kdy je čas něco dělat?
Pominu-li odpověď, že vždycky je možnost dělat věci lépe, pak se zaměřím na ty, kteří problém mají, jen ho ještě nechtějí vidět.
I když čísla nemám moc ráda, k něčemu nám občas poslouží. Alespoň orientačně. Spočítejte si svůj BMI, udělejte to, i když si myslíte, že se vás to netýká. Jste mimo rozhraní 18–24,4 nebo se pohybujete na hraničních číslech? Pak máte problém. Ať směrem dolů či nahoru.
Přijměte fakt, že je potřeba něco změnit a nestrkejte hlavu do písku. Nechlácholte se, že v létě strávíte dovolenou na kole a že to stačí. Neodkládejte změny kvůli pracovním povinnostem. Ty budou vždycky. Ideální doba nenastane nikdy. Věřte, že změnou návyků si zvýšíte i pracovní výkonnost a tedy řešíte společně s tím i práci.
Naopak neřešením problémů si zaděláváte na problémy větší, ale jak jsem řekla.…
Nestraším, nabízím řešení.
U dětí si všímejte toho, jak tráví volný čas a co jedí. Má-li vaše dítě jediný zájem po škole vysedávání u počítače a k tomu se cpe pečivem, chipsy a slanými oříšky, asi má problém, který nezachrání jeden výlet o víkendu ani týden na horách či odtučňovací „ozdravný pobyt“ v léčebně.
Upozorňuje-li vás lékař, že dítě má nadváhu, či je již dokonce obézní, věřte mu a začněte něco aktivně dělat. Myslím, že je jen otázka času, kdy se setkáme s termínem týrání dětí nadbytkem nevhodného jídla.
Rodiče takto postižených dětí často špatně rozlišují, co je pro jejich dítě vhodné a z pohodlnosti či neznalosti krmí sebe a své dítě nevhodnými potravinami. Obézní děti totiž mají svůj jídelníček složený skutečně převážně z nutričně chudých ale kaloricky bohatých jídel. Jinými slovy jedí přeslazené a přesolené hlouposti, které by se v jídelníčku vůbec neměly vyskytovat a nejedí to, co by tam být mělo. Jídlo je pro ně kompenzace chybějících vztahů a činností. Často neznají pocit hladu, neboť jedí stále, je to jejich návyk, a ten je potřeba nahradit návykem jiným.
Tento návyk často vzniká již v kojeneckém a batolecím období, kdy maminky své děti krmí vždy, když trochu zneklidní. Začíná to porcí mléka navíc a pokračuje křupkami a rohlíky v kočárku. Dítě si tak vytvoří podvědomý návyk, když brečím — mám problém, nějakou potřebu — tak je dobré se zajíst.
Jak na to?
Přiznejte si, že se vás to také týká a začněte jíst opravdové potraviny. Samotné přijetí faktu, že má problém je začátkem cesty k jeho řešení.
Stravovací návyky musíte měnit postupně a nenásilně. Jedině tak vám proniknou trvale a mile do života. Zůstanou, a budou vás provázet už napořád. Proto vás nezachrání žádná dieta na 42 dní ani krátkodobé vyřazení sacharidů. Proto nefunguje systém „teď zhubnu do plavek“ nebo „teď to vydržím“.
Nevydržíte. A i kdybyste VYDRŽELI, tak vám to ke zdraví nepřispěje. Hladovění a následné obžerství je cesta do pekel. A řekněme si otevřeně, myslíte si, že o vašem zdraví rozhoduje jen stav vaší hmotnosti?
Vždyť kolik lidí má optimální hmotnost – BMI v normě, ale zdravím neoplývají. Tak s tím pojďte něco udělat. V týmu se to lépe táhne. Můžete začít třeba na dalším cyklu z Kurzu Jak sestavit jídelníček
Těším se na vás.
Martina