Pestrá strava v davu

Občas se tedy přihodí, že mé konzultace v terénu skončí později, než jsem plánovala. Nastává tedy chvíle svěřit své stravování do rukou umělců v různých stravovacích zařízeních. Mám zde sice své oblíbence, ale pokud se nacházím v jiné části města a hlad již dosahuje své poslední příčky snesitelnosti, hledám jak divá zvěř, kam usednu a kde mi to sedne.

„Tak, kde máš tu svou pestrou stravu“, zněl mi nedávno škodolibý hlas v hlavě. Zatímco jsem se potácela mezi záplavami restaurací s „klasickými hotovkami“, párky v rohlíku a předraženými bagetami. Přišla jsem si jako ve snu, kde vládnou fast foody a amarouny. Tam, kde vám někdo přes pult dá něco, čemu říká normální jídlo. Jenže vy prostě víte, že to pro vás už není ani normální ani dobré, natož jídlo. Nemám sice x kilo navíc a nehlídám si každý gram, ale vím, že něco už opravdu do svého bříška nepošlu. Takže, kam na pozdní oběd, když se mi nechce čekat další půl hodinu na předraženou minutku?

Můj zrak padl na indickou restauraci s takovým tím pultíkem, kde si můžete na váhu naložit to, co chcete. Fajn, říkám si a jdu se uklidnit, zastavit a užít si své jídlo. S vítězstvím usedám ke stolku a těším se na první sousto. Jenže ouha, pokrm je opravdu super indický. A já, propagátorka přirozené stravy, pomalého kousání a vychutnávání, tak konzumuji velmi ostrý pokrm, který se dostatečně dlouho v ústech žvýkat prostě nedá. Zkouším najít pozitiva i na tomto jídle. Představuji si, jak mi to likviduje v těle parazity a bakterie, protože beztak vlastně nevím, co jím. Na jazyku cítím česnek, ale oči hlásí mrkvový salát. Pečená zelenina je díky nadbytku kari koření, chilli a pepře ostrá tak, že mi vyhrknou slzy a po těle se rozlije vedro. Ocitám se v indické sauně. Balzámem je alespoň syrová krájená zelenina – tzv. čínské zelí, alespoň to je ponecháno vlastní, původní chuti. Kuchař na něho s kořením asi zapomněl, ještě že tak. Přesto jsem to dala. Hlad je nejlepší kuchař a já k tomu dodávám, že i lékař. Indická kuchyně používá ostré koření právě proto, že nás má chránit před nálety bakterií a parazitů, ale všeho s mírou. Většinou jsou pokrmy chuťově méně výrazné a ostrost jim mají dodat omáčky, kterými si pokrm dochucujete dle sebe. Dnes to však kuchař vzal do vlastních rukou a na omáčky nespoléhal. Jednou je chřipková epidemie a strava má být lék. Ne každý by to však tak vzal. Najedená a ochráněná před nemocemi se ubírám k domovu.

Prodírám se davy a přemýšlím, kolik lidí tenhle boj s vlastní stravou vlastně zvládne.
Jak je snadné se rozčilovat a stěžovat si, že to nejde.
Jak těžké je odolat těm milionům cukráren rozesetých na každém rohu.
Jak lehké je sednout si do prvního bistra na smažák a hranolky, nebo ulovit alespoň bagetu a v běhu ji sníst.

Zase v tom davu sama sebe učím zastavit se. Žít svou vlastní realitu, najít svou cestu a ukázat i ostatním, že to prostě jde. Pokud máte svou stravu z větší části pod kontrolou, tak vás občasné vybočení nerozhodí. Naopak, někdy to může být i dobrá inspirace pro váš domácí jídelníček. Zrovinka indická kuchyně je velmi inspirující. Stavte se někdy. J Vaše tělo to zvládne a vy to jen můžete mentálně podpořit.

Já jsem si neříkala, pane bože, co to jíš, zase ti bude blbě. Nebude a nebylo. Mám zkušenost, že když jsme v pohodě, tak nás žádné jídlo nerozhodí a naopak. V případě, že nás ovládá stres, nedokážeme se zastavit. Jedeme jak tank, válcujeme sami sebe a své okolí, tak budeme mít problém i se super bio kvalitním domácím jídlem od maminky. Je to o nás a v nás.

Jezte proto v klidu, vytvořte si své vlastní hranice. Uvědomte si, co je pro vás dobré a co už prostě a jednoduše máte za sebou a nechybí vám to.

Stejně tak, jako mají někteří řidiči zmapované čerpací stanice, kde je kvalitní a cenově dostupný benzín. Tak si také můžete najít vlastní záchytné body, ať víte, kde načerpáte energii zase vy, pro svou životní cestu. Štěstí přeje připraveným, myslete si na to.