Proč pěstovat koníčky

Učíme se najít sebe samé a poznat, co mi vyhovuje a co se mnou ladí. Jaká jídla, jaká je moje vhodná pohybová aktivita a jaké mám zájmy. Kde prostě čerpám síly, abych vše zvládal a ještě měl tu radost ze života.

Poslední otázka je často klíčová a právě tam má řada z nás velké rezervy.

Chceme-li mít ze stravy radost, je potřeba mít radost v životě.

Mít něco, kde relaxuji, kde dobíjím baterky a tím jsou naše koníčky a zájmy. Lidé, kteří se věnují něčemu, co jim způsobuje radost, jsou všeobecně vyrovnanější, zvládají lépe stres a i případnou změnu stravy lépe praktikují, neboť mají proč žít a nacházejí podporu ve svých aktivitách i u svých přátel.

V době, kdy jsme si na první místo v životě dali vydělávání peněz, však někteří jedinci důležitost volnočasových aktivit podceňují.

Tak se často setkáváme s pojmem vyhoření, únavový syndrom, vnitřní nespokojenost.

Často od klientů v poradně slýchám: „Vždyť přece všechno mám, tak proč nejsem šťastná?“

Zabrousíme-li do zájmů, tak je tam většinou strohá odpověď: „Nemám na to čas, jsem pořád v práci a pak nemám náladu někam chodit.“ Jenže to je jeden velký omyl.

Je to stejné, jako kdybychom nechtěli jet natankovat benzín, protože jsme unavení a nechce se nám s prázdnou nádrží k pumpě. Přesto očekáváme, že ráno auto pojede. Nepojede, nemá na co. Tady tomu rozumíme a překonáme se a natankujeme, i když jsme úplně hotoví, prostě musíme. (pak máme možná i trochu radost, že jsme to ještě zvládli)

U lidí to však tak jednoznačné není. Ono to totiž nějak funguje, i když nemáme plnou nádrž.

Mnoho lidí jede svou životní cestu ve smutné setrvačnosti. Mám kde bydlet, chodím do práce, normálně se stravuji, mám rodinu, co bych chtěl víc. Ale nejsem nadšený, nemám tu životní radost.

Chybí-li radost, chybí endorfiny. V organismu převládne jiná smutná, negativní chemie, která plíživě otravuje náš život a vede k depresím a nemocem.

Můžete se sice  na chvíli překonat, vybičovat, ale dlouhodobě žádné sebezapření nefunguje. Budete-li cvičit se zaťatými zuby – nezhubnete. Ani super dokonalý jídelníček, sestavený specialistou „přímo pro vás“ nikoho nezachrání.  Pokud vše děláte jen proto, že to řekl doktor, ale vám to nechutná a chybí vám  to správné potěšení, pak je vaše snažení marné. Živíte jen další stres a ten vám brání ve štěstí. Tak se v tom plácáte s věčným jojo efektem i únavovým syndromem a nevíte jak z toho ven.

A pak se to stane. Potkáte kouzelného dědka z pohádky a ten vám výměnou za buchtu dá uzdravující otázku.

Co děláš pro radost? Jen tak, že tě to baví, ne proto, že Ti to sype peníze? Z jaké činnosti je ti krásně až tak, že převažuje ten super pocit a ne peníze…?
A vy začnete vzpomínat…

Co vás bavilo v dětství?
Na jakou školu jste chtěli jít, ale rodiče nebo jiné okolnosti tomu bránili?

Není právě teď ten správný čas, začít dělat něco jen tak?

Malovat, zpívat, fotit, točit filmy, studovat historii, tančit, hrát na klavír, naučit se háčkovat, šít, chodit někam dobrovolničit, hrát ochotnické divadlo, objevit staré řemeslné tradice, naučit se šermovat, překonat strach z potápění, naučit se cizí jazyk, běžet místní závod, hrát šachy nebo tenis, skvělí jsou zahrádkáři, modeláři či sběratelské a jiné spolky, co tam máte vy……?

Sevřelo se vám nad něčím v břiše?

U čeho máte to zamilované mravenčení?

Záměrně sem nepíši jednorázové adrenalinové akce – typu skok padákem, let balónem apod., neboť ty pokud nás „nezabijí“ tak nás „ nabijí“ jen krátkodobě a my hledáme koření na celý život.

Zkuste se však opravdu rozhodnout pro něco nového. Něco, co vůbec neumíte, nebo už jste zapomněli a teprve se to chcete naučit. Chcete přece žít v tom skvělém naladění a věříte, že by to ještě šlo, že nejste tak staří, nemožní, neschopní.
Zažít ten skvělý pocit, když se něco podaří a daří dlouhodobě, není hned a ani se to nedá jen tak koupit. Dobrý pocit je totiž nedostatkové zboží, které má na trhu úplně jiná pravidla .

Nejprve musíte vyjít z davu.

Překonat svou komfortní zónu, vyjít ze svého teplíčka, kde jste třeba uznávaný odborník, a kde vás lidé respektují. Vyjít někam, kde se vše učíte od píky, kde naopak vy oceníte trpělivost a shovívavost od ostatních. To sice není snadné, ale už to je krásné a odvážné. Vydržíte-li prvotní nesnáze, pak teprve nastane ta skutečná vnitřní změna, která se u každého projevuje jinak.

Volnočasová aktivita vám může pomoci k dlouhodobému nadšení a celkové radosti ve všech oblastech vašeho života. Pravděpodobně se seznámíte s novými lidmi, kteří vás obohatí svou energií a vnesou do života pocit jiného naplnění. Věřte, že vyjít ze své zóny může každý v jakémkoli věku.

Snad nejvíce mohou být inspirativní aktivní senioři, kteří studují univerzitu třetího věku.

Volnočasovými, lépe řečeno, život zachraňujícími aktivitami se to dnes však hemží napříč všemi kategoriemi. Stačí si jen najít ve své kategorii vhodného průvodce a nejlépe nesoutěživé nasměrování.

Osobně se již druhým rokem věnuji sborovému zpěvu. I když jsem ráda zpívala celý život, noty mi jaksi unikly – poznám snad jen houslový klíč a repetici. Jako zdravotní sestra a nutriční terapeutka, jsem noty nikdy fakt nepotřebovala.

Přesto jsem nyní zvládla vystoupit na pěveckém festivalu v padesátičlenném sboru žen, které se viděly poprvé a za 3 dny secvičily zpaměti romské písně i s francouzskou slokou. Nebylo to jednoduché, ale díky nahrávkám písní od sbormistryně Terezy Staňkové jsem to zvládla i bez těch not. (Nepřišlo to jen tak samo od sebe, ale právě díky působení ve sboru Molydury)