+420 606 550 005

poradna.vyziva@seznam.cz

A to i za cenu, že ho tak zákazník nepřímo nutí, aby upozadil vlastní potřeby a upřednostnil ty jeho.

Peníze převládly nad zdravým rozumem a my se řídíme podle ekonomů, výročních zpráv bank a pojišťoven. Hledáme banku s nejvyšším zúročením našich vkladů, chceme mít co nejvíce ze své vykonané práce. Chceme tvořit více a více rezerv na období “kdyby se něco stalo, tak abychom měli…“ To v mnoha oborech znamená pracovat déle pro zákazníka, méně pro svou rodinu. Místo času, věnovanému sobě, svým zálibám dětem a koníčkům sedíme v práci nebo u počítače a vytváříme rezervy. Co na tom, že na sebe nemáme čas. Ten se neměří, ten nám nikdo nezaplatí. Že investice do sebe není hned vidět, si jen myslíme. Investice do sebe samých vidět je a při výběru služeb by se tím měl zákazník sám řídit. Zatímco ekonom má většinou své finance srovnané a skutečně zvolí nejvýhodnější bankovní dům pro své úspory o dalších oborech, zvláště zdravotních toto neplatí. Tam se nám usadil kovář, se svou kobylou a tam máme zcela jiné požadavky a kritéria.

Pokud jdeme na operaci, chceme toho nejlepšího chirurga. To je v pořádku. Zkušenosti, praxe, výsledky a reference vedou. Už se ale nezajímáme o to, jak takový lékař žije a osobně se s ním vůbec neznáme. Může se nám tak stát, že náš třeba nadváhou trpící lékař, který žije prací a stresem s tím spojeným, přijde po hádce s manželkou, či po flámu a dere se na operační sál. Jaké je pak naše překvapení z pooperačních potíží a z toho, že za námi vyvolený lékař ani nepřijde, zeptat se, jak se daří.

Zatímco kadeřnici bychom netolerovali mastné vlasy, ke kosmetičce s problematickou pletí bychom asi také nešli a řemeslníka hodnotíme podle toho, jak prezentuje svou práci ve své v dílně či doma nebo na vlastním oblečení. Zdraví přenecháme lidem, kteří kouří a radí, abychom přestali, jsou obézní a radí, abychom zhubli. Mají vztahové problémy v rodině a jsou psychology. Proč jsme v oblasti zdraví takhle slepí? Je přece jasné, že z výše uvedených příkladů nemůžeme těžit pro vlastní dobré zdraví. Přesto děláme, že nemáme jinou možnost. „No je to můj obvodní doktor, kam jinam bych šel..?“ Většinou měníme lékaře, až když dosáhneme větší nespokojenosti, až když se něco stane. Nevěříme své intuici a často jdeme k lékaři už s tím, že je to sice odborník, ale s lidmi komunikovat neumí a je „takovej divnej“. Divnému odborníkovi se bezmezně svěříme do jeho rozhodovacího pole a neuvědomujeme si, že tím ztrácíme vlastní schopnost rozhodování o svém zdraví. Protože On to přece ví nejlépe a nemá smysl s Ním diskutovat, protože On to ani neumí. Není zvyklý na odpor, jen na chválu, je přece skvělý. Ano, občas možná potřebujeme drsný náhled „Dr. Hause“, ale pokud má váš alergolog neustále kapesník u nosu, nateklé oči a žije jen díky kortikoidům, tak jdu raději o dům dál.

Přiznám se, že jsem také chodila k divným lékařům, ale díky onkologickému onemocnění mé maminky jsem se začala kovářovým kobylám vyhýbat. Vyplatilo se mít jiný názor a maminka je tady – dokonce bez Warfarínu, který jí její „kovářův doktor“ nechtěl vysadit, protože se prý musí brát doživotně. Ano, pokud by ho maminka brala, už by tady asi možná nebyla. Vyplatí se hledat a stát si za svým. Ono to totiž jde, jen se nebát a mít odvahu.

Pokud chcete na sobě pracovat, je dnešní doba plná lidí, kteří jsou pilné včeličky sami pro sebe a pak teprve předávají své zkušenosti dál. Vyžadujme takové lidi napříč různými profesemi, my sami určujeme to, zda nám člověk půjde příkladem a my se mu svěříme, či zda bude odborník na své problémy a dál bude radit nefunkční „řešení“.

Stejná situace je mezi výživovými poradci či nutričními terapeuty. I zde rozhoduje nadšení pro věc, osobní zkušenost a praxe. Zatímco nutriční terapeut je člověk s minimálně Vyšší odbornou školou, která trvá 3 roky pomaturitního studia. Výživový poradce má v lepším případě kurz, který absolvoval třeba i za jeden víkend či dálkovým studiem přes internet. Úrovní vzdělání výživových poradců se nikdo moc nezabývá a nikdo jejich práci nekontroluje. Vzdělání však není zárukou kvality vždy, všude jsou schopní a neschopní lidé. I mezi nutričními terapeuty tak najdete lidi, kteří své vzdělání zakončili povinným studiem a ukryli se do stadia „nejde a takhle se to vždycky dělalo“. A naopak výživový poradce může být člověk, který se o stravu zajímá, má celkové zkušenosti a empatii. Jak tedy poznat toho pravého? Je to opět o osobním kontaktu, vašem požadavku a sympatii. Při výběru lékaře, nutričního terapeuta či poradce v jakémkoli směru, který potřebujete, se vyplatí hledání, zjišťování informací a dobrý pocit z osobního setkání.

Již dnes jsou ve školách nadšení učitelé, výživu učí lidé bez obezity, na očním potkáme lékaře, který nešilhá. Takoví lidé jsou, jen si je musí najít každý sám, podle svých potřeb. Vždyť k bezzubému zubaři bychom také nešli. Tak hurá, mějme odvahu a stejné požadavky i v jiných profesích.